Příběh psaný vodou

Společnost Vodovody a kanalizace Břeclav, a.s. byla založena dne 25.10. 1993 v souvislosti s druhou vlnou velké privatizace. Zapsána do obchodního rejstříku byla dne 1. 1. 1994, vedeného u Krajského soudu v Brně, oddíl B, vložka 1176. Svojí činností navázala na dlouholetou tradici vodárenství na Břeclavsku, která je spjatá s nebývalým rozmachem podnikání v Břeclavi i v jejím okolí po vybudování železnice a příjezdu prvního vlaku od Vídně dne 6. června 1839 a následným růstem počtu obyvatelstva. Vzrůstala tak potřeba pitné vody, kterou nedostatečně zajišťovaly místní studny. Závadnost pitné vody z těchto studní v letních měsících byla častou příčinou vypuknutí epidemie břišního tyfu. Tohoto hygienického nedostatku města si byl vědom MUDr. František Sovadina, který v období let 1923 – 1927 kromě své lékařské praxe vykonával i funkci starosty města Břeclavi a prosazoval vybudování městského vodovodu, což se v létech 1926 – 1928 skutečně podařilo.

Městská rada v Břeclavi požádala podáním dne 1. září 1925 okresní politickou správu v Hodoníně o vodoprávní projednání projektu městského vodovodu, který vypracovala firma Ing. Bohumila Belady. Na základě předběžných hydrogeologických, geologických a zdravotních studií, provedených v letech 1924 a 1925, bylo stanoveno jímací území v tzv. „Bažantnici“ (u dnešního břeclavského letiště). Toto území bylo ve vlastnictví velkostatku knížete Jana z Liechtensteinů. Zde byly zřízeny 4 zděné studny, z toho jedna centrální o hloubkách 6,00 – 7,00 m, průměru 2,50 m včetně čerpací stanice a domku pro čerpače. Součástí projektu městského vodovodu bylo dále vybudování výtlačného litinového potrubí o světlosti 300 mm pro dopravu vody z jímacího území do navrženého věžového vodojemu o objemu 630 m³ na pozemku parc.č. 181. Z něj byla voda gravitačně dopravována litinovým rozváděcím potrubím po území města. Spotřeba vody byla tehdy pro město Břeclav stanovena na 13 l/s.

Projektovou dokumentaci pro vodojem vypracoval v letech 1925 – 1926 autorizovaný inženýr Bohumil Belada a konstruktér Libor Záruba, architektonické úpravy prováděl arch. Adolf Brzotický z ministerstva veřejných prací v Praze. Stavbu vodojemu provedla od dubna 1926 do května 1927 Moravská betonářská a stavební společnost v Brně. Dodnes sloužící vodojem tvoří architektonicky velice zdařilou dominantu města. 

Vybudováním městské vodovodní sítě a vodárenské věže na dnešní Sovadinově ulici tak vznikl vodovodní podnik města, který se následným připojením sousedních obcí Poštorná a Charvátská Nová Ves na vodovod města Břeclavi změnil na podnik družstevní.

S rostoucími nároky na hygienu ve městě Břeclav bylo jeho vedením rozhodnuto také o vybudování splaškové kanalizační sítě, které se datuje druhou polovinou roku 1934, kdy na základě generálního projektu soustavného odvodnění města, vypracovaného roku 1930 technickou kanceláří městské vodárny v Břeclavi, bylo v I. etapě na pravém břehu řeky Dyje firmou Ing. Oldřich Nikel – Brno realizováno 5.368 m kruhových kameninových stok a 1.445 m vejčitých betonových stok. Následovalo vybudování ústřední čistící a přečerpávací stanice v trati Dubič. V dalších etapách došlo k vybudování shybky pod řečištěm Dyje v ose ulice Šilingrova a splaškové kanalizační sítě na levém břehu řeky Dyje a dalšímu postupnému rozšíření stokové sítě.

Po skončení II. světové války, v souvislosti s rostoucí potřebou kvalitní pitné vody, byly postupně budovány a rozšiřovány vodovody pro větší počet obcí – skupinové vodovody.

Na základě vládního usnesení z roku 1951 byly zřízeny hospodářsko-výrobní organizace – Krajské vodohospodářské služby (KVS), kterým byla postupně svěřována správa, provoz a údržba vodovodů, kanalizací, vodních toků a meliorací. Do oblasti vodárenství tak vstupuje stát, kdy vodovody a kanalizace se staly jeho majetkem.

V roce 1954 byla KVS rozdělena na dvě organizace, a to na Krajskou správu zásobování vodou a kanalizací (KSZVaK) a na Krajskou správu vodních toků a meliorací (KSVTM). KSZVaK se dělila na Oblastní správy, které provozovaly vodovody a kanalizace na území tehdejších okresů v Brněnském kraji.

Dne 1.7. 1960 dochází k novému státoprávnímu uspořádání, které zasáhlo i do organizace vodního hospodářství. Krajské organizace byly zrušeny a rozděleny do okresních organizací podřízených okresním národním výborům. Vznikly tak Okresní vodohospodářské správy (OVHS).

K 1.7. 1966 byly vodní toky z OVHS vyčleněny (dalšími reorganizacemi vznikly samostatné podniky Povodí). Správa a údržba zbývajících zařízení po oddělení vodních toků přešla na Okresní správy vodovodů a kanalizací (OSVK).

Od 1.1. 1977 byly znovu zřízeny krajské organizace, v Jihomoravském kraji tak vznikly Jihomoravské vodovody a kanalizace (JmVaK) a dosavadní okresní organizace – OVHS a OSVK byly integrovány jako odštěpné závody. Tato organizace řízení zůstala v Jihomoravském kraji až do roku 1991, kdy se vlastní iniciativou odštěpily z bývalého svazku Jihomoravských vodovodů a kanalizací závody Hodonín, Uherské Hradiště, Břeclav, Zlín, Prostějov, čímž vznikly samostatné státní podniky vodovodů a kanalizací.

Zákon o obcích však uložil obcím povinnost zajistit zásobování vodou a odvádění odpadních vod. Bylo tedy nutno majetek doposud vlastněný státem obcím předat.

Následkem toho, v rámci druhé vlny kupónové privatizace, vzniká na základě privatizačního projektu předloženého státním podnikem Vodovody a kanalizace Břeclav společnost Vodovody a kanalizace Břeclav, a.s.. Jedná se o smíšenou akciovou společnost, to znamená, že je vlastníkem a současně i provozovatelem vodárenské infrastruktury, kde většinovými akcionáři jsou města a obce Břeclavského okresu.

Hlavním předmětem podnikání je zásobování obyvatelstva a podnikatelské sféry územního celku (dále jen ÚC) Břeclav pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod. Společnost provozuje vodohospodářská zařízení v 73 městech a obcích Břeclavska, Hustopečska, Mikulovska a Pohořelicka. Jedná se o tři úpravny vod (Břeclav – Kančí obora, Lednice a Zaječí), vodojemy, 8 skupinových vodovodů (Hustopeče, Velké Pavlovice, Mikulov, Dolní Dunajovice, Novosedly, Podluží, Břeclav a Pohořelice), 12 samostatných vodovodů a 17 čistíren odpadních vod.  Dohromady provozuje 972,006 km vodovodních a 304,267 km kanalizačních sítí. Celkový roční objem vyrobených pitných vod je 6 502 924 m³ a vyčištěných odpadních vod je 5 277 000 m³. Obsluhuje tak území okresu Břeclav a zajišťuje pitnou vodu pro 111 060 obyvatel okresu a odkanalizování odpadních vod pro 68 995 obyvatel okresu. V současné době ve společnosti pracuje 224 zaměstnanci.